And so the Lion fell in love with the Lamb.

Šimpanzi

28. ledna 2008 v 14:23 |  →Referáty←
1. Všeobecná charakteristika
Šimpanzi se vyskytují v celkem jedenadvaceti afrických zemích. Dávají sice přednost prostředí tropického pralesa zemí jako Uganda, Rwanda, Tanzanie nebo Burundi, kde mají nejen dostatek stravy, ale i dobrý úkryt před predátory, přesto, nejen díky usilovnému ničení těchto pralesů člověkem, se dokázali přizpůsobit i suššímu podnebí afrických stepí v Senegalu či Tanzanii. Populace, kterou studovala Jane Goodall a z jejíchž poznatků jsem čerpal, pochází z národního parku Gombe. Šimpanzi patří mezi lidoopy. Až na obličej, uši a dlaně rukou i chodidel jsou pokryti černou srstí. Dokáží se sice vzpřímit, ovšem pohybují se s pomocí rukou, které jsou delší než nohy. Podobně jako člověk mají palec v opozici, úchop sice není tak dokonale vyvinut, ale tuto výhodu mají na rozdíl od člověka i na dolních končetinách. Pohybují se většinou po zemi, dokáží se však pohybovat i v korunách stromů (brachiace). Samci jsou větší než samice a v dospělosti dosahují při výšce kolem 120cm hmotnosti 45 - 60kg. Šimpanzi se dožívají poměrně vysokého věku, ve volné přírodě kolem padesáti let, v zajetí nejsou výjimkou jedinci, kteří dosáhli stáři šedesáti let. Jsou všežravci a na rozdíl od jiných lidoopů mají poměrně široký jídelníček - přes různé druhy ovoce, až po maso různých menších savců. I přes svůj rozdílný vzhled mají s člověkem velmi mnoho společného - zhruba 98,6% složení DNA je totožných, šimpanzi se taktéž mohou infikovat snad všemi známými lidskými chorobami (pravděpodobně až na choleru). Poslední dobou začínají vědci přiznávat, že nás nespojuje pouze tato biologická stránka, ale že jsou nám šimpanzi podobní i emocionálně.
2. Sociální sféra
Přestože se o tom donedávna pochybovalo, a bylo to považováno pouze za lidskou výsadu, mají šimpanzi složitý sociální a emocionální život. Žijí v komunitách, které čítají 40-60 jedinců. Tyto komunity mají svoje území, které brání. Většinou se pohybují v menších skupinách okolo šesti jedinců. Celá komunita se čas od času setkává - například při nedostatku vody, jídla, nebo v době páření. Kromě zaopatřování potravy tráví mnoho času relaxací. Důsledně dodržují sociální hierarchii, na vrcholu je tzv. alfa samec, který je dominantní nade všemi, pod ním jsou ostatní samci a až za nimi následují samice, které mají také určitou hierarchii, která ovšem není tak striktní jako u samců. Neshody v komunitě se řeší spíše zastrašováním než otevřeným násilím - samec pouze ukazuje, čeho by byl schopen. Tímto způsobem také získávají svůj stupínek v hierarchii komunity a imponují tím samicím. Násilím, a to někdy obzvláště brutálním, ovšem řeší hraniční incidenty s ostatními komunitami, které nezřídka končí smrtí. Jediné, kdo se mohou mezi komunitami beztrestně pohybovat jsou samice, které ještě nerodily. Ty mohou buď v cizí komunitě zůstat natrvalo, nebo se mohou po otěhotnění vrátit zpět. Toto zajišťuje větší genetickou rozmanitost a brání degeneraci opakovaným křížením blízkých příbuzných. Samice se v době páření stává pro ostatní samce atraktivní tím, že jí zduří zadnice, což je dobře vidět i v temném lese. Některé samice jsou, podobně jako u lidí, pravděpodobně atraktivnější než jiné, doprovází je většinou více samců a mnoho okolo pobíhajících "adolescentů". Samice se může stát družkou jakéhokoli samce, pokud si na ni nečiní nárok výše postavený samec, ovšem stává se, že i nízko postavený samec dokáže samici přemluvit, aby ho doprovázela na nějaké delší cestě a pokud se mu toto podaří v době ovulace, má velkou šanci stát se otcem, aniž by ho u toho některý výše postavený samec rušil. U samic se první známky sexuální aktivity objevují již kolem 8-9 roku života, pro starší samce se ovšem stávají atraktivní až kolem 11-12 roku. Vyskytuje se u nich také tzv. adolescenční sterilita - trvá jí asi dva roky, než může normálně otěhotnět. Mezi jednotlivými porody bývá pomlka zhruba pěti let, aby měla samice dost času na to, aby se postarala o první mládě. Samci jsou schopni reprodukce již mezi 12-13 rokem života, ale sociálně jsou na to zralí až o několik let později.
3. Dětství, péče o mladé
Podobně jako u člověka hraje toto období v životě šimpanzů velmi důležitou roli. Matka mívá převážně pouze jedno mládě o které se stará po dobu pěti let, do této doby si také zpravidla nepořizuje jiné dítě. V této době je také nejlepší doba na učení. Mládě opakuje to co vidí a snaží se napodobovat rodiče i starší sourozence. Tímto se některé dovednosti, podobně jako u primitivních lidských kmenů, přenášejí z generace na generaci. Taktéž se zde ještě neprojevuje žádná hierarchie a malí šimpanzi si bez jakýchkoli překážek dokáží hrát i s mláďaty jiných druhů opic či lidoopů. Přestože je dítě po těchto pěti letech schopno se o sebe samo postarat, je na matce pořád emocionálně závislé a cestuje s ní další tři až čtyři roky. Rodičovské pouto k matce potom zpravidla přetrvá po celý život. Pokud matka zemře, starají se o dítě zpravidla starší sourozenci, v některých případech je adoptováno dokonce i cizími jedinci. Jde v tomto případě o pouhý instinkt, nebo o soucit, který by většina lidí hledala pouze u svého vlastního druhu? Sirotek taktéž projevuje známky hlubokého smutku - nechuť k jídlu, deprese, odmítání her s ostatními mláďaty.
4. Komunikace
Šimpanzi jsou schopni komunikovat pomocí rozsáhlé palety gest, posunků a skřeků. Mnoho z nich se týká potravy. Například určitá směs skřeků, štěků a vzdychů svolává na jídlo, vysoká intenzita těchto zvuků signalizuje úlovek. Nebezpečí je signalizováno dlouhým truchlivým výkřikem, které je neobyčejně silný a divoký. Každý šimpanz vydává mírně odlišné zvuky a podobně jako lidé jsou schopni se po sluchu identifikovat. Mnoho komunikace probíhá pomocí gest a posunků. Tímto vyjadřují například svojí dominanci (gesta ujištěni, dotyky, polibky, objetí), nebo submisivity (krčení, ukazování zadnice - doprovázené skřeky). Když jsou nervózní, projevují se také podobně jako člověk, nervosními úsměvy a nejistým chováním. Při záchvatu zlosti stojí vzpřímeně, máchají končetinami a hází kolem sebe větve či kameny. Taktéž mají naježenou srst, vyceněné zuby a urputný výraz v obličeji. Totéž projevují při ukázkách své dominance, aby demonstrovali, čeho jsou schopni. Tyto sociální kontakty jsou velmi důležité pro udržení pospolitosti a dobrých vztahů ve skupině. V zajetí byly prováděny pokusy, nakolik jsou šimpanzi schopni komunikovat. Přinesly velmi zajímavé výsledky. Například jedinci, kteří byli od mládí vychováváni v zajetí se naučili základům, 300 znaků a více, ASL - American Sign Language (Americký znakový jazyk) používaný hluchoněmými. Byli schopni dát dohromady jednoduché věty, které nepostrádaly smysl. Taktéž byli schopni ovládat jednoduchý počítač. Pomocí různých pozorování bylo dokázáno, že jsou schopni racionálního uvažování, abstrakce, zevšeobecňování, symbolizace a sebeuvědomění, schopností, které byly donedávna přisuzovány pouze člověku. Jsou schopni vyjádřit své psychické pocity jako strach, smutek, radost, psychická i fyzická bolest. Také nonverbální komunikace je podobná jako u lidí. Také tvoří velkou část vyjadřovacích prostředků a má většinou stejný nebo podobný význam jako u člověka. Jediným podstatným rozdílem je, že díky stavbě hlasivek se nemohl vyvinout složitý mluvený jazyk. To do velké míry omezilo učení a předávání informací z generace na generaci a další rozvoj intelektu.
5. Lov a používání nástrojů
Přestože byli šimpanzi původně pokládáni za vegetariány, zjistilo se, že loví menší savce. Loví organizovaně, což dokazuje výše zmíněná fakta o šimpanzí inteligenci a schopnostech. První početnější skupina kryje únikové cesty kořisti, zatímco druhá skupina, kterou někdy tvoří pouze jeden samec, se přiblíží ke kořisti a zabije ji. Úspěšný lovec se podělí se svými kolegy. Zde se opět projevuje sociální vyspělost šimpanzů - prosí o podíl na kořisti a jsou za projevují za něj vděčnost. Zvíře je snědeno téměř celé, včetně mozku a vnitřností. Masitá strava představuje pro šimpanze vedle termitů oblíbenou lahůdku, přestože nebývá příliš častá (tvoří asi jen 2% jídelníčku). Při lovu požívají také nástroje, které výrazně zvyšují naději na úspěch. Jedná se sice jen o primitivní zbraně - větve a kameny, nebo speciální prut na chytání termitů, ale výlučnost člověka, jakožto výrobce nástrojů je zřejmě minulostí. Nástroje využívají i v běžném životě - při jídle, pití, čištění srsti, nebo při zkoumání věcí, které jsou mimo jejich dosah. Znalosti o výrobě a používání nástrojů se podobně jako u primitivních kmenů předávají z generace na generaci.
6. Závěr
Díky těmto úžasným tvorům jsme schopni bezpochyby nahlédnout i do naší vzdálené minulosti a dozvědět se něco více o tom, jak se vyvíjel člověk. Bohužel šimpanzi jsou člověkem stále více vytlačováni ze svých přirozených domovů a v některých oblastech jsou výhodným obchodním artiklem, ať už jako mláďata, nebo jako maso.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama